ÚVAHA: Žlutá limonáda – kulturní dědictví? |
Pondělí, 26 Únor 2007 00:00 |
Kdo by jí neznal, žlutou perlivou královnu školních večírků, letních táborů a vesnických tancovaček. Její žádostivé bublinky neúnavně dráždily patra několika generací školáků, dělníků, úředníků i sportovců. Ať si oblékla normalizovanou průhlednou třetinku, udělala si pohodlí v komfortní sedmičce nebo podlehla kouzlu nekonečného prostoru plechového soudku, vždy byla dokonale žlutá a všemi oblíbená. Ach ta božská limonáda..
Žluté nostalgické brýle Už popravdě ani nevím, jestli mi skutečně chutnala. Ale dobře si vzpomínám na chvilky radosti, když jsem jako dítě za odměnu dostal „chlazenou žlutou s brčkem“. Univerzální láhev, univerzální chuť, univerzální bublinky. Rodinná barevná rovnoprávnost. Pár odstínů od chmelu a přitom pomerančově přístupná. Kdo si myslí, že jsem si před napsáním prvních dvou odstavců říznul Mirindu čistým alkoholem, mýlí se :-) Jen jsem nechal volný průchod lehčímu nostalgickému blouznění. Fenomenální žlutá limonáda si to zaslouží*. *pozor na zvraty v následujícím textu!
Porevoluční přebarvení O významu žluté limonády v době předrevoluční není pochyb. Ano, existovalo i několik dalších limonádových „vzorů“ - malinovka, Vinea, Kofola a další. Nicméně v míře dostupnosti a chuťové univerzálnosti vedla pomerančová žlutá. K dostání byla v nezapomenutelných třetinkách, sedmičkách a sudech. V devadesátých letech jí z trhu vytěsnily výrobky koncernů Coca Cola a Pepsi. To neznamenalo její nedostupnost, ale spíš posun do kategorie „podřadné, obyčejné“. Klasická žlutá v dnešní době konkuruje pouze cenou, což má za následek zvýšenou produkci „barevných dvoulitrovek“ v cenách od 5 Kč.
Snoubení „žluté“ s čímkoli V situaci, kdy se zde na Gurmetovi bavíme o tom, jakou odrůdu vína zvolit ke kořeněné úpravě kuřecího masa, existuje řada lidí, kteří si k libovolnému jídlu naservírují půllitr žluté. Hrůzná je praxe nádražních bufetů, jídelen a většiny fastfoodů nabízet k libovolnému pokrmu 0,2 až 0,5 litru královského postmixu. Pominu fakt, že většina takových nápojů je nechutně přeslazená a přejdu rovnou k podstatě věci. Kombinace chuťově „vyšisovaného“ hamburgeru s hltem moderní verze žluté má za následek „gumování“ jakéhokoli, byť mizerného pocitu z polknutého sousta.
Vlasy hrůzou mi vstávají při vzpomínce na klienty školního bufetu, kteří si pravidelně objednávali: jednu žlutou, dvacet deka sekané a tři rohlíky. Když se takový stroj gastronomické zkázy rozjel a deset lidí v řadě v pravidelných intervalech plnilo své rezignované žaludky v rytmu sekaná – rohlík – žlutá, člověku začalo být až smutno.
Žlutá made in Tesco Abych dostál své roli neohroženého degustárora, rozhodl jsem se zakoupit a ochutnat vzorek nejlevnější „žluté“. Musím uznat, že jedná o produkt s výjimečným poměrem množství/cena. Možnosti, naplnit si košík až po okraj za méně než 180 Kč, se odolává jen těžko. Abych to zkrátil, vybral jsem si dvoulitrovou láhev pomerančové* limonády v ceně dvou návštěv veřejného pisoáru a šel domů testovat **. Druhá šance Žlutá a nejen ona dostávají v dnešní době druhou šanci v podobě rozšířené poptávky po točené limonádě. V Čechách si stále klestí cestu převážně Kofola. Na Moravě a Slovensku jsou k dostání i kvalitní žluté, žluto-zelené a alternativní colové nápoje. Jejich výhodami jsou především nízká cena a nepřeslazená chuť. Už se těším, až se v létě v Novém Šaldorfu zastavím uhasit žízeň půllitrem zdejší jedinečné sudové „žluté“ (vyrábí pivovar Hostan). Globalizovaní producenti přeslazených patoků nechť se jdou prosím klouzat :-) *Pomerančová limonáda musí opravdu obsahovat určité procento ovocného podílu a to 6,25%.
** Kromě nafocení lahve a jejího obsahu jsem zvládl pouze polknout dva doušky. Už první ve mně vyvolal představy o lahvi Domestosu smíchané s kilem cukru. Po druhém ochutnání putovala „žlutá“ na věčnost předplacenou službou „vodné stočné“.
Závěr?
Není žlutá jako žlutá :-) A jaký je váš postoj k fenoménu „žluté“.
Líbil se vám článek? Zalinkujte ho klinutím na ikonku pro další čtenáře :-)
Komentářů (31)
|