Předem musím říct, že jsem byl k letošnímu ročníku skeptický. Minulý rok byl totiž podle mne vyložený propadák s nadsazenými cenami, špatným prostorem a obecným zklamáním nad některými „vyhlášenými“ restauracemi (to prasátko vám nezapomenu…). Podrobnosti najdete v kompletním článku Ondřeje K.

Autorem textu je můj iniciální jmenovec a čtenář GK, s kterým jsem absolvoval letošní Prague Food Festivalové hody - Ondřej Kareta.  V  řadě případů máme dosti podobnou názorovou základnu, ale i tak se občas ve verdiktech lehce lišíme. Co to znamená? Nic menšího než prostý fakt, že co člověk, to chuť a individuální pohled na věc.

Několik vět na úvod 

Zážitek z minulého Prague Food Festivalu byl tak špatný, že jsem dokonce prohlásil, že PFF nikdy více. Nalomil mne až impozantní program festivalu a nutnost udělat si vlastní názor i letos. A nutno z mé strany konstatovat, že se věci hnuly správným směrem. Dnes se nebudu se zabývat hodnocením negativ a pozitiv festivalu, to nechť posoudí jiní, rád bych zde představil nabízené pokrmy se všemi pro i proti.

Dnem naší návštěvy byla sobota. Opravdu odstrašující byla fronta u hlavního vchodu, kde se hladoví lidé mačkali a v úmorném vedru čekali na umožnění vstupu do areálu. Systém grandů nemá smysl komentovat, snad jen, že mne opravdu pobavilo upozornění na oficiálních stránkách PFF že „V případě, že budete vášňivějším gurmánem a již vám základní balíček 10 Grandů nestačí, v průběhu celé akce si na informačních stanech můžete dokoupit Grandy“. Kolik z nás by tak lákavou příležitost nevyužilo?

Hoffmeister 

Naší gastronomickou cestu jsme začali „u Hoffmeistera“. Na začátek jsme, vzhledem k horkému odpoledni, ochutnali chlazenou hráškovou polévku se šunkovou pěnou a letním lanýžem. Po ochutnání samotného zeleného krému jsem si říkal, to snad ani nemůže být ono. K otočení o 180° ale došlo po spojení polévky s pěnou, velkoryse pokrytou čerstvým lanýžem. Chuť lanýže vzorně prostoupila celým soustem a vůbec nevadila absence avizované „šunkovosti“. Příkladné propojení chutí a jedna z dominant celého dne.

Králičí filé mne nijak neoslovilo. Porce na můj vkus příliš malá, aby se dala chuť celého jídla uchopit. Za 8 grandů propadák.

Obecní dům 

Pokračovali jsme dále k „obecnímu domu“, kde se podával kohoutek na víně. Tradiční francouzské jídlo, které ve Francii najdete v každé restauraci, bylo zvládnuté na 1. Osobně bych jako přílohu preferoval bramborovou kaši a více omáčky, kterou podle mne pohltila hrubá konzistence brambor. Ale to je pouze věcí vkusu, maso i omáčka byly vynikající.

Jako druhý chod jsme zvolili zadělávané dršťky. Nevábně působící hromádka silně zahuštěné omáčky vizuálně neohromila. V chuti dominovala chuť zahušťovadla, která v horkém dni vyloženě rušila. V restauraci bych si toto jídlo rozhodně nedal.

Odlehčením byl skvělý malinový sorbet, navíc jemně prostoupený chutí wasabi. Tolik čerstvé a opravdové ovocné chuti jsem dlouho nezažil. Bravo.

U Lípy 

Příjemným zastavením byla ochutnávka U Lípy. Musím podotknout, že mám tuto restauraci rád a proto jsem její menu očekával s velkým zájmem. Nezklamalo. Poctivá kuchyně s osobním přístupem kuchařů a majitele pana Růžičky. Ohromila vynikající domácí zaječí paštička, přelitá osvěžující omáčkou s lehkou zázvorovou příchutí. Ano zázvorovou! Šípková omáčka u kachny byla dle mého gusta, přiměřeně sladká, doplněná výtečným knedlíčkem. Na bouillabaisse jsme si museli chvilku počkat. Trochu jsem čekal tradičnější pojetí, třeba tak, jak jí dělají U Kastelána – lehkou a nadýchanou. Zde se jednalo o variantu U Lipy se silnou a plnou chutí ryb. Nic proti. Celkový dojem ana výbornou. Takto by měla vypadat tradiční česká kuchyně.

Zátiší

Kuchyni Zátiší znám a vím, co mohu čekat. Proto jsem vynechal jehněčí karé, které mne při mé poslední návštěvě v restauraci nijak nepřesvědčilo a ochutnal jsem Arborio Risotto s hříbky. Těžké, hutné a poctivé risotto nebylo při venkovní teplotě správnou volbou. Chuťově však nebylo co vytknout.

Cafe Imperiál

Cafe Imperiál nasadilo v loňském roce laťku velmi vysoko. Letošní rok ho z mého pohledu nepřekonal. Telecí ramínko bylo měkké, ale smržová omáčka byla studená a chuťově maso nijak nedoplňovala. V restauraci s klidným srdcem vynechám a s chutí si dám nepřekonatelná hovězí líčka.

Esprit 

Vyloženým zklamáním byl ve vakuu upravovaný vepřový bůček restaurace Esprit. Maso bylo tuhé a ve stoje ho bez použití nože nebylo možné odkrojit. Velká škoda, neboť přílohové pyré ze sladkých brambor se stalo jedním z mých osobních objevů dne. Kombinace to mohla být dobrá, ale příprava se nepovedla.

Ambiente Brasileiro

Ambiente Brasileiro navázalo na loňský úspěch a mělo největší frontu. Maso jsem neochutnal, znám jej a nemůže mne překvapit. Pouze jsem zpozoroval, že porce byly opravdu poctivé.

Sarah Bernard

Restaurace Sarah Bernard, hrdě hlásající druhé místo ve výběru Grand restaurant, nabídla pečenou mušli sv. Jakuba s květákovým pyré, kaparovou omáčkou a kmínovou pěnou. Tak takhle opravdu ne, toto považuji za největší prohřešek celého dne. Jinak skvělé maso umím i doma připravit lépe. Zajímavě znějící příloha pouze stvrdila ortel. Škoda grandů.

Vinný servis a pivo

V průběhu dne jsme popíjeli chlazený Bohemia Sekt, na pivo se stála velká fronta U Pinkasů. Pochválit je nutné La Fattorii za skvělý výběr vín, rychlý a profesionální servis včetně prezentace. V celém dni mi chyběl výběr čerstvým těstovin, protože i jejich správná příprava není vždy samozřejmostí a je co ukazovat.

Verdikt 

Chválím organizaci a provzdušnění celkového konceptu. Vůbec ale nevím, co očekávat příští rok. Z akce se stala masová záležitost a při rozhlédnutí byl „business“ vidět na každém rohu. O profitabilitě nelze vůbec pochybovat. Trochu se obávám, aby se i vzhledem k proměnlivé kvalitě jídel u stánků, akce původně míněná jako prezentace vybraných restaurací, nezměnila v akci restaurací průměrných.

Tak a to je k Prague Food Festivalu opravdu vše. Dveře za letošním ročníkem definitivně zaklapnu malým photoblogem a...  To je vše přátelé, uvidíme příští rok. 

Další články s tématikou Prague Food Festival

REPORTÁŽ: Prague Food Festival 2008 – O stupeň lepší 

PHOTOBLOG: Prague Food Festival  2008 – Vloženo do úst 

REPORTÁŽ: Prague Food Festival 2007 – In natura