|
Pondělí, 17 Září 2007 09:32 |
 V posledním postu jsem se slavnostně zastavil a z hluboka nadechl. Dnes přišel čas na velký podzimní úklid, vymetání adresářů a objevování ztracených fotografií k neexistujícím článkům. S plnou lopatkou zamýšlím stát se první osobou chlubící se vlastním smetím. Využijte jedinečné možnosti shlédnout kompilaci zapomenutého a zrušeného. Spěchají, začínám navážet čerstvé zboží :-)
Když se ztratí fotky Je tomu už několik měsíců. Ze schůzky s Fairově.cz odcházím vybaven krabicí plnou fairtraidových omáček, kari past, čokolád a čajů. V následujících týdnech vařím, smažím, marinuji a všechen materiál poctivě ukládám do k tomu určené složky. Níže uvedená fotka je to jediné, co mi zbylo. A to ještě díky tomu, že jsem ji upravoval jako wallpaper a ve finále umístil na jiný disk. To není fair! Když zjistíte, že to nemá cenu Nestává se mi to často. Situace, kdy v polovině recenze zjistíte, že nejlepší bude zaplatit a odejít. Intuice, která mě v 90 % případů zachrání od naprostého zklamání, zůstala odpočívat doma ve spíži a já se s vidličkou v ruce vrhám proti neviditelné zdi. Jídelní lístek básní, realita neurvale „pořvává“. Špenátové lůžko připomíná dušený puškvorec, křehoučké marinované maso dostávám vysušené a připálené. Pomyslnou třešničkou na dortu se staly místní smetanové brambory. Čti: Plátky vařených brambor zalité 11% smetanou. Až příliš mnoho Holandska  Holandskému tématu jsem věnoval celou řadu článků. Poslední z nich, reportáž ze sýrových trhů v Goudě, zůstal nepublikovaný. Trochu mě to mrzí, a tak přikládám aspoň jednu ukázkovou fotku.
Škoda nadávky, která padne vedle
 Několikadenní vycházka po krásách Česko Švýcarska ve mně zanechala řadu vzpomínek. Pozitivních na překrásnou přírodu, rozporuplných na podivné turisty a vyloženě negativních na úroveň místní gastronomie. Středobodem většiny restaurací a bister byl a je stokrát prokletý „smažák s tatarkou“. Nabízí se to, co lze bez újmy skladovat celý den nebo to, co na cestě k hostovi projde fritovacím hrncem. Lidé baští, mlaskají. Konečně i my, donuceni absencí čehokoli akceptovatelnéjo v okolí 15 km, usedáme na zahrádku vývařovny a obědváme produkty místní „vysoké kuchařské“. Smutné, tragické, neodpustitelné, stejně jako tvář Hřenska, jemuž vévodí promenáda stánků s podřadným tovarem a německými nápisy.
Zapomenuté poznámky Ne vždy zpracovávám reportáž záhy po jejím pořízení. Abych byl schopen zpětně celou akci zrekonstruovat a vytvořit článek, archivuji si krátké poznámky a nejdůležitější body. To jsem udělal i po návštěvě Festivalu vín, která proběhla v Casa Lusitana. Uběhly tři týdny a veledůležitý dvojlist se z nepochopitelných důvodů dostává na listinu pohřešovaných. I to se stává. Jen matně si vybavuji, že pán na fotografii mě provedl degustací několika vzorků zajímavých italských vín. Vybavuji si jediné - biodynamické Tenuta di Valgiano Palistorti 2005. Jedna fotka nestačí A na závěr ukázková demonstrace „vizualizační nouze“. Z měsíčního putování mé babičky transsibiřskou magistrálou po krásách Ruska, s odbočkou do Mongolska, mám jednu jedinou gastrofotografii. Během zastávky vlaku zakoupení vaření raci dávají jistou představu o tom, co lze ochutnat na ruském nádraží (jeden kus přišel po přepočtu na cca 20 Kč). Záběry z veřejné jídelny v centru Ulánbátaru zůstávají bohužel pouze na pásce. Ochutnané menu prý bylo „výrazně skopové“. Nicméně o gastronomický výlet za hranice ČR vás neochudím. Očekávám bohatou, nejen fotografickou, zásilku až z dalekého Japonska :-)
Líbil se vám článek? Zalinkujte ho klinutím na ikonku pro další čtenáře :-) 
|
