Poslední dva týdny ve znamení očekávání, absolvování a reportování PFF mě stály víc energie a času, než bych si přál. Dnešním článkem se s celou věcí virtuálně obrazově i niterně duševně vypořádám. Probudím se, smočím nohy v ranní trávě, pokynu natvrdlé slepici, pozdravím letitého kocoura a na prosluněném zápraží se zakousnu do voňavé makové bábovky. Nechcete se přidat? Ještě kousek zbyl.

Obyčejně krásné

Dost Foie Gras, dost křehoučkých kachních prsou, dost modrohlavů a mořských vlků, dost lanýžů, kůzlátek i jehňátek. Zastavme se, zapomeňme na vyhlášený luxus a dokonalý servis. Ocenit krásné a výjimečné je možné pouze tehdy, pokud známe obyčejné a opravdové. Když získám pocit, že za špatnou pěnu na espressu mám chuť střílet a za servis na nenahřátém talíři sekat hlavy, je správný čas vytasit zelenou plácačku a vypravit vlak směr jižní Čechy. Tam, v malé vísce, kde slepice dávají dobrou noc, mám schovaný svůj „etalon vnitřní jednoty“.

Kalibruji, kalibruješ, kalibrujeme

Přijíždím večer a ulehám do monstrózních péřových duchen, abych po deseti hodinách spánku započal náročný proces „rekalibrace“. Je roky stejný. První ranní kroky vedou na dopoledním sluncem zalitou zahradu. Kvokajícím slepicím věnuji ironický úsměv, kocourovi pohlazení a vyrážím prozkoumat, co dobrého se na dnešek urodilo. Odstřihávám šťavnaté rajče, dvě zelené papriky a s pohledem upřeným na náves začínám snídat.

Vysedávání, popíjení čaje a rozmluva s prarodičstvem pomalu ukrajuje z časové dotace běžného dopoledne a já vyrážím s lopatkou za pasem a mísou na hlavě vstříc zeleninovému záhonu. Vlastnoručně vykopaný brambor chutná minimálně třikrát líp než vykopaný dědou. A desetkrát líp než koupený v Tescu :-)

Maková pro Ondřeje, brambor pro všechny

Brambory omývám, čtvrtím a sypu do pekáčku vymazaného sádlem. Trouba je připravená, proto přidávám cibuli, drcený česnek, papriky, solím, kořením a dávám péct. V kachlových kamnech to hučí jako v piliňácích a dřevo z vlastního lesa rozpaluje husí tuk. Tak ukrutně to voní! Ale nebyla by to správná babička, aby nevyužila rozehřáté trouby. Ondřej má rád makovou bábovku, mooc rád. A ona to ví. Bleskově předvažuje potřebné suroviny a v rytmu Velkopopovické Kozlovky vzniká makové těsto - ani tekuté, ani tuhé. Ještě vymazat a vysypat formu a šup s tou radostí do druhé trouby.

Dost bylo slov...

O slepicích, včelách a nesmrtelných kocourech 

O kýči a přemíře obrazových efektů 

Líbil se vám článek? Zalinkujte ho klinutím na ikonku pro další čtenáře :-)